Oslovila nás maminka nezletilých dětí Zdeňka a Mirky, která dostala doporučení na rodinnou konferenci od opatrovnického soudu i OSPOD. Rodina dlouhodobě řešila své fungování po rozvodu rodičů a děti se poslední půl rok se svým tátou neviděly. Když s nimi chtěl strávit nějaký čas o svátcích, situace se vyostřila a děti se odmítly s tátou takhle náhle vidět. Jejich maminka to respektovala, ale současně nechtěla, aby s otcem ztratily kontakt úplně.
Slibný začátek
Nejprve se potkali rodiče na společné schůzce s koordinátorkou. Delší dobu spolu nekomunikovali, v zájmu dětí se dokázali upozadit a na schůzku přišli. Cílem bylo vytvořit otázku po rodinnou konferenci. Hlavním tématem bylo, jak nastavit péči o Zdeňka a Mirku, aby všichni byli spokojeni a děti se mohly vídat s oběma rodiči. Obě děti sportují, program jejich víkendů tak bývá často odlišný, dalo se tedy předpokládat, že nepůjde o snadný úkol. Nicméně oba rodiče sešli a na otázce se shodli, což bylo zásadní. Domluvili se i na potenciálních podpůrných osobách pro děti a na termínu závěrečného setkání.
Přípravy společného setkání
Příprava závěrečného setkání byla poměrně rychlá. Postupně jsme se s rodiči a dětmi domlouvali, kdo by měl být přítomen. Rodinný kruh se rozšiřoval o prarodiče, podpůrné osoby (např. trenérka ze sportovního kroužku) rodinné známé a další, tak aby měly děti i rodiče, co největší možnou podporu.
Příprava dětí probíhala u nich doma i přímo v místnosti, kde se závěrečné setkání mělo konat. Důležité bylo zapojit děti co nejvíce do přípravy. Pečlivě dělaly zasedací pořádek, přemýšlely, kdo by měl sedět vedle koho a naproti komu tak, aby zasedací pořádek byl pro všechny bezpečný, připravovaly pozvánku a promýšlely i to, jak využijí svou podpůrnou osobu.
V den závěrečného setkání se všichni sešli přesně na čas. Maminka s babičkou dokonce přivezly na setkání vlastní občerstvení. Koordinátorka setkání uvedla, účastníci se vzájemně představili. Otázku, kterou na počátku spolupráce rodiče společně vytvořili, napsala koordinátorka na flip chart, tak aby ji měli všichni stále před sebou. Zároveň doporučila, že je dobré myslet na to, že plán, který vzejde z tohoto setkání by měl být srozumitelný, konkrétní a mělo by tam být, kdo za co odpovídá. Taková rodinná smlouva, kde někteří mají úkoly, ale všichni účastníci svým podpisem stvrzují, že s plánem souhlasí a zavazují se k jeho plnění.
Konec dobrý, všechno dobré
Z pohledu koordinátorky vypracovala rodina svůj plán velmi pečlivě a citlivě s ohledem na děti. Plán popisoval společné sdílení kalendáře, jak se bude rodina domlouvat – přes kterou sociální síť a kdo komu bude dávat vědět změny v programu. Domluvili se také na postupné obnově dobrého vztahu dětí s tátou a postupné navyšování společně stráveného času od jednoho setkání v měsíci po společné víkendy a co kdo plánuje o prázdninách. Děti byly s plánem spokojené.
Po třech hodinách odcházeli všichni unaveni a soudě podle zpětných vazeb měli pocit, že za sebou mají kus práce bez toho, aniž by to bylo nepříjemné. Zmiňovali také užitečnost zapojení kamarádů a známých rodičů, kteří ale zároveň znali děti, kteří se na situaci dětí dokázali podívat bez velkých emocí a s nadhledem. Po třech měsících po závěrečném setkání máme zprávu od rodiny, že jejich rodinný plán funguje i nadále.