Příběh dvou malých chlapců Pepy a Matěje, kteří byli umístěni do pěstounské péče na přechodnou dobu začal velmi jednoduše. Latu oslovila sociální pracovnice OSPODu (Orgán sociálně právní ochrany dětí), která chtěla pro Pepu a Matěje zorganizovat Rodinnou konferenci. Cílem bylo najít pro oba chlapce trvalou péči v rámci jejich vlastní rodiny.
Naše koordinátorka Alice se pustila do přípravy rodinné konference a postupně začala oslovovat všechny členy širokého příbuzenstva. Maminku obou kluků s partnerem a jejich strýce s partnerkami. Přizvala také rodinnou přítelkyni maminky, která měla od počátku zájem získat oba kluky do své péče. Připravit všechny účastníky setkání zabralo přibližně měsíc, ale nakonec se vše podařilo a došlo k závěrečnému setkání.
Závěrečné setkání rodinné konference V den D a hodinu H se sešla celá rodina na neutrálním místě. Úvodní slovo si vzala sociální pracovnice, která ocenila maminku za to, že na setkání přišla a vysvětlila, jak funguje pěstounská péče na přechodnou dobu. Dále jak dlouho mohou být děti u pěstounky a co znamená dlouhodobá pěstounská péče pro maminku a co pro budoucí dlouhodobou pěstounku. Sociální pracovnice mluvila hlavně o právech a povinnostech, které maminka má. A že tyto práva a povinnosti neztrácí ani pokud budou děti v dlouhodobé pěstounské péči. Maminku přemohly emoce a začaly ji téct slzy. Matku dojalo, s jakým respektem k ní sociální pracovnice přistupovala a že respektovala to, jak to nyní má, že nemůže pečovat, ale snaží se, aby děti šly do prostředí, kde to znají a kde už byly. Navíc rodinná přítelkyně nabídla, že pokud děti budou svěřeny do její péče, bude mít maminka dveře otevřeny.
Po úvodní části následoval rodinný čas, kterého se účastnili pouze pozvaní členové rodiny. Tato část byla nabitá emocemi. Došlo i na to, že si maminka s rodinnou přítelkyní rozhodly vyříkat staré spory a na chvilku opustily společnou místnost. Tím se prostor nabitý emocemi zklidnil. Ve chvíli, kdy se vrátily dokázaly se na celou problematiku dívat z nadhledu a bez zbytečných emocí.
Konec dobrý, všechno dobré
Rodinný plán byl sociální pracovnicí jako zadavatelkou přijat. Rodina v něm upravovala kontakty mezi maminkou a dětmi v případě svěření Pepy a Matěje do dlouhodobé péče rodinné přítelkyně. Požadavek sociální pracovnice byl, aby děti dostaly určitý čas na navázání kontaktu s novou pěstounkou, kterou se stala rodinná přítelkyně. Dalším bodem bylo stanovení doby, po jaké by se mohla maminka s kluky vídat a jak všem stranám pomoci.
Po tomto rodinném setkání (konferenci) odcházeli všichni účastníci spokojeni s navrženým plánem. Nyní už mají vše ve svých rukou a je na nich, jestli všechna svá předsevzetí splní.
Jak to celé dopadlo – tři měsíce po rodinném setkání
Obě děti žijí u rodinné přítelkyně, která je má dlouhodobé pěstounské péčí. Pěstounka si myslí, že bez rodinné konference by se s rodinou a dětmi nikdy nedomluvila (natož tak rychle) a vše by musela řešit soudem. A i když fungování a komunikace s maminkou kluků není bez problémů, nějak to prý jde. Důležité je, že děti tomu rozumí a je jim dobře.
Z pohledu pracovnice OSPOD se na rodinné konferenci odehrály tyto velmi důležité věci:
· Všichni jsme se sešli a viděli a bylo to dobré i pro děti
· Báli jsme se konfliktu, ale když přišly emoce, bylo to dobrý
· Soud rozhodl na základě plánu z rodinné konference (byl to jeden z podkladů)
· Všichni víme (rodina i OSPOD), kdo všechno kolem dětí je a máme na sebe kontakty pro případ, že by se znovu něco dělo